Kostel
Evangelický kostel v Hradišti
V malebném zákoutí Železných hor, na okraji osady Hradiště stojí evangelický toleranční kostel. Na první pohled nenápadná stavba v sobě skrývá mnoho informací o historii českých evangelíků
V r. 1781 vydal císař Josef II. Toleranční patent, kterým byly povoleny dvě nekatolické církve. Reformovaná církev helvetského vyznání a církev Luterská. Jednota Bratrská, navazující na unikátní reformaci českou, povolena nebyla. Už tato zdánlivá drobnost znamenala pro doposud tajné evangelíky jistou nesnáz. Pokud se chtěli osamostatnit od církve římské, museli se vtěsnat do cizí protestantské tradice. Buď švýcarské, nebo německé. V regionu Železných hor převládl příklon k reformaci švýcarské. Toto rozhodnutí mělo významný vliv nejen na utváření poněkud přísné osobní zbožnosti a strohé liturgie, ale také na minimalistickou architekturu tolerančních kostelů a redukci náboženských rituálů, symbolů a předmětů.
Nově povolená evangelická církev nebyla zprvu ani zdaleka rovnoprávná s církví katolickou. Pokud si evangelíci chtěli založit sbor, povolat vlastního faráře a postavit kostel, muselo jich být alespoň 500 a museli splnit řadu nepříjemných podmínek.
Kostel nesměl zvenčí vypadat jako kostel. Nesměl mít věž ani zvon, nesměl mít dlouhá okna. Musel být postaven mimo obec a musel mít obdélníkový tvar a vchod musel být z té širší strany.
Také vnitřní uspořádání nemělo připomínat klasický kostel. Kazatelna musela být na širší straně proti vchodu, stůl páně uprostřed a lavice proti sobě.
I výběr místa pro evangelický kostel podléhal diskriminačním opatřením, jak je zřejmé právě z historie kostela v Hradišti. K nově vzniklé reformované církvi v Železných horách se přihlásili lidé asi ze šedesáti vesnic, kteří původně chtěli svůj kostel postavit v obci Liboměřice. To však nebylo povoleno. Místo toho bylo vybráno Hradiště, se zjevným úmyslem ztížit „helvetům“ život. Místo bylo obtížně dostupné a stavba na valech keltského opida byla velmi náročná. V jedné kronice z 19 století se píše, že pro kostel zdejší bylo určeno místo „as tak nejneúhlednější, jaké se vůbec nalézti dalo“.
Evangelíci z okolí Hradiště se však nezalekli. Podmínky přijali a začali budovat s urputnou tvrdohlavostí, pro kterou si vysloužili přezdívku „berani“. Kostel, faru a později i školu postavili svépomocí a provoz sboru i faráře a učitele stačili platit ze svého. Není proto divu, že stavba kostela byla velmi jednoduchá. Původní kostel postavený hned po tolerančním patentu byl dřevěný a nízký a připomínal stodolu a vyvolával mezi lidmi posměšky typu „berani jdou do chlíva“. Už po několika letech přestal dřevěný kostelík stačit a tak byl vybudován v první polovině 19. století kostel nový z kamene a hlíny. Stavba trvala více než 20 let.
První faráři přicházeli do reformované církve v Čechách z oblasti Uher a přinášeli sebou ze své domoviny jisté „velkopanské“ vnímání církve. Chtěli, aby zdejší kostely a fary byly budovány v reprezentativním stylu a snažili se místní přimět k nákladným přestavbám. To se však na Hradišti díky chudobě nikdy nepodařilo. Jediným „výstřelkem“ bylo pořízení píšťalových varhan na přelomu 19. a 20. století.
A postupem času se stala z nouze ctnost. V evangelické církvi došlo ke zvláštnímu zalíbení v prve vynucené jednoduchosti a strohosti, což ale také dobře odráží Kalvínský způsob teologického myšlení. Při rozsáhlých opravách na konci 20. stol. byla sice u kostela vybudována nová střecha, nové omítky, nová podlaha, odvlhčovací kanály, nová elektroinstalace, topení, dveře, motor pro varhany, ale charakteru stavby se to téměř nedotklo. Zvenčí je kostel stále stejný, jako na počátku a také uvnitř je vše jednoduché a čisté, bez nápisů, obrazů, soch a uměleckých předmětů.
Lavice i kazatelna jsou původní, jen jsou nyní uspořádány v řadě za sebou, protože je to praktičtější.
Základní ideou při budování evangelického kostela je pouze snaha vytvořit přiměřené místo pro setkání lidí, pro modlitbu a pro naslouchání slovu Božímu. V kostele nemusí být zima a vlhko, ale nemá tam být nic, co by vzbuzovalo iluzi posvátného prostoru a tajemné Boží přítomnosti. Za škodlivé je považováno vše co by přivádělo člověka k úžasu z nádhery a velebnosti, včetně skvostných předmětů a luxusních materiálů. Nemá tam být také nic, co by člověka zastrašovalo a obviňovalo.
Pán Ježíš Kristus v evangeliu říká, že chrám má být domem modlitby. Proto sami evangelíci své kostely často nazývají pouze modlitebnami.