Kázání O vyslyšení modliteb

7. září 2025, Hradiště
První čtení Gn 28,1–5a.10–22
Kázání L 11,5–13 O vyslyšení proseb

1. Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Pros, hledej, tluč, Bůh odpoví a věci se pohnou tvým směrem … Zní to jednoduše. Ale co všechny ty chvíle, kdy jste měli pocit, jako by se vaše modlitby jen odrážely od stropu? Kdo jste to zažili? … Tak to vypadá, že jsme tady jako klub nevyslyšených. Anebo neslyšících Boží odpověď?

2. Vězte, že ten náš klub nevyslyšených zahrnuje i velké biblické postavy. Mojžíšova modlitba, aby mohl vstoupit do zaslíbené země s lidem, který vedl čtyřicet let pouští, byla odmítnuta. Král David se marně postil a modlil sedm dní, aby jeho synek žil. Jeremiáš se modlil, aby Jeruzalém nebyl zničen, a když ho Babyloňané vyhladili, stěžoval si Bohu: Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla. (Pl 3,44). Apoštol Pavel se marně modlil, aby byl zbaven soužení, které nazval ostnem v těle (2K 12,7). A konečně musím připomenout muže který se jednou ve čtvrtek večer modlil slovy, potem a krví, aby od něj Bůh odňal kalich utrpení a smrti: Abba, Otče, tobě je všechno možné… Následujícího odpoledne ho ukřižovali.

3. Jak se tedy máme stavět k modlitbám, které se zdají být nevyslyšené? Důvěřujme Bohu. On ví, co potřebujeme. Nedávno jsem slyšel country píseň Nevyslyšené modlitby. Byla o tom, jak se nějaký kovboj usilovně modlil za jednu dívku, aby se stala jeho ženou. Ale ona mu utekla a on se později oženil s jinou, a tak poznal, že (cituji refrén písně) největším z Božích darů jsou nevyslyšené modlitby. Je to mimochodem dobrý příklad zacházení s Bohem jako s automatem na kafe. Takový automat je skvělý, dokud vám nespolkne peníze, aniž by vám dal to kafe. Když se to stane, jsme naštvaní. Znovu a znovu mačkáme tlačítko. Praštíme nebo kopneme do té zatracené bedny. Odvedli jsme svou práci, a z druhé strany čekáme totéž. Podobně v modlitbě nabízíme Bohu
mince našich přání a potřeb, přesvědčení a zásluh, a očekáváme, že dostaneme to, oč jsme žádali. Nechceme Boha. Chceme něco od Boha. Chceme, aby Bůh změnil situaci, ale nikoli nás. A pokud to nedostaneme, jsme znejistěni. To je příběh každého, kdo se někdy modlil. Všichni jsme už někdy přišli o svůj vklad, když transakce nevyšla. Někdo se cítil naštvaný, zraněný nebo zrazený, někdo
ztratil víru, nebo dokonce opustil církev. Ale kde zůstala úcta ke svrchovanosti našeho Stvořitele?

4. (a) Někdy si lidé myslí, že jejich modlitby zůstaly nevyslyšeny, protože neměli dost víry. Ježíš však řekl, že pokud máte víru třeba jen o velikosti hořčičného semínka, můžete hory přenášet. Skutečnost, že jste se odhodlali k modlitbě, znamená, že alespoň to hořčičné semínko máte. Tak proč? 

(b) Někdo si může myslet, že nepoužil správná slova, a zkouší přihodit nějakou vzletnou formuli od Kralických. Ale Pavel (Ř 8,26) říká, že i když nevíme, jak a za co se máme modlit, sám Duch svatý se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Modlitba tedy není o vytříbených formulacích. 

(c) Jiní si myslí, že pokud jste špatný člověk, Bůh vás nevyslyší. To je argument, který vyzkoušeli už Jobovi přátelé. Máš všechny tyto problémy, protože jsi špatný člověk. Prosím, nenechte se vlákat do této myšlenkové pasti. Představte si, že jste vážně nemocní, a přátelé ze sboru vám řeknou, že musíte mít nějaký nevyznaný hřích, který blokuje jejich modlitby za vás. Asi vám tím neuleví. Ježíš přece zval hříšníky k modlitbě... 

(d) Další možnost je myslet si, že Bůh vám dává utrpení, aby vás přivedl k dokonalosti. Ale to není způsob, jakým Ježíš mluvil o Bohu. Bůh není zlý manipulátor. Milující rodič nikdy vůči dítěti nepoužije utrpení jako výchovný prostředek.

(e) A konečně někteří tvrdí, že Bůh neodpovídá na modlitby, protože je něco jako hodinář, který nastavil svět tak, aby fungoval, a více do něj nezasahuje. Dal nám svobodnou vůli, a to má prostě občas špatné následky. Takový Bůh se ale vůbec neshoduje s tím, o čem mluví Ježíš, ani spousta lidských svědectví. Teď bych se vás chtěl zeptat, kdo máte zkušenost s vyslyšenou modlitbou? … A je to tady. Je tolik svědectví o úžasných věcech, které Bůh vykonal v našich životech.

5. Když jsem připravoval toto kázání, narazil jsem na promluvu Martina Luthera Kinga, kde rozlišil dva druhy víry. Jedna je „víra jestliže“ (If Faith), druhá je „víra i když“ (Though Faith). (a) „Víra jestliže“ odpovídá na Boží oslovení slovy Jákoba z prvního čtení: Jestliže, Hospodine, budeš se mnou, budeš mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dáš mi chléb k jídlu a šat k odívání a jestliže se navrátím v pokoji do domu svého otce, budeš mi Bohem. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky. Tak to je ta „víra jestliže“. Ne, Jákob se ještě nedostal k podstatě víry. Bude mu to trvat ještě pár desítek let. Naproti tomu (b) „víra i když“ říká (citace MLK): I když se věci pokazí, i když zlo dočasně zvítězí, i když přijde nemoc a rýsuje se kříž, přesto budu věřit. I když vody řvou a bouří se, i když se hory třesou jejich vzedmutím, Hospodin zástupů, Bůh Jákobův je mým útočištěm. Otázka zní, dodává King: Jakého druhu je tvá víra?

6. A proč je tedy dobré se modlit, i když je to tak nejistý podnik? Začněme tím, že modlitba nás v naší mysli udržuje mimo střed vesmíru. Také nám pomáhá formulovat, co je pro nás důležité. Může nám pomoci projasnit si naše vztahy. Vědomí, že se za vás někdo modlí, může být velmi posilující, dát vám pocit laskavého objetí. Už to je mnoho. Pokud vám na něčem tak záleží, abyste se za to modlili, může vás modlitba motivovat k hledání způsobu pro vlastní jednání. Někdy jste odpovědí na modlitbu vy sami. Bůh může konat skrze vás, abyste třeba někomu pomohli. Zavoláte, pošlete přání nebo potěšíte návštěvou. To může být někdy velice důležité.

7. Možná si teď říkáte, že to je všechno hezké, ale pořád ještě na hony vzdálené od toho, co říkal Ježíš na začátku. Ale on neslibuje, že dostaneme to, co je na našem seznamu přání. Dává ujištění: Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! Odpovědí na modlitbu je, že Bůh vám dává sám sebe, aby byl s vámi bez dalších podmínek. Modlitba je setkání s Bohem, které mění především nás samotné. Někdy je potřeba vytrvalost. Vzpomeňte si na Josefa Egyptského, který dva roky musel čekat, než si na něj faraonův číšník vzpomněl. A jak poznáme, že jsme na dobré modlitební cestě? Nevím jak, ale poznáme to. Někdy si to uvědomíme až s odstupem. Někdy přijde pocit klidu a síly. Najdete způsob, jak projít něčím, co se vám doteď zdálo neřešitelné. Jak čelit šikaně. Jak překonat strach. Možná, že okolí vás začne přijímat jinak. Modlitba za uzdravení může poskytnout úlevu, ale také přinést nápravu rozbitých vztahů. Někdy může vést ke smíření při odchodu z tohoto života. Někdy přijde někdo, koho Bůh poslal. Zaklepání na dveře. Sousedka s kastrůlkem: Slyšela jsem tu zprávu. Je mi to moc líto. Opravdu nevím, co říct. Ale tohle jsem udělala pro vás. Záleží mi na tom.

8. Když jsem odcházel na vikariát, měl jsem obavy. Nebylo lehké na celý rok opustit zaběhnutý způsob života. Ale hlavně mi bylo úzko z toho, jestli celý ten podnik neskončí nějakým fiaskem. Říkal jsem si: Do čeho ses to, chlapče, pustil? Máš to vůbec zapotřebí? Tyhle obavy jsem vložil do Božích rukou s prosbou o posilu a vedení. Modlitba se splnila více, než jsem se odvažoval doufat.
Bůh mi dal vás. Každý z vás mě nějakým způsobem obohatil a já jsem za to vděčný.

9. Bůh může měnit situace – a někdy to skutečně dělá – ale v modlitbě mění svým Duchem především nás, pokud mu k tomu poskytneme prostor. Tak nás podporuje, živí, posiluje a uschopňuje čelit výzvám života. Někdy s radostí a vděčností, jindy s bolestí a ztrátou, ale vždy je nám nablízku. Ve svých lepších dnech to vím, a to mi stačí. A v těch ostatních prosím: Pane, nauč mě modlit se. Amen.