Konfirmace Hradiště 25
Konfirmace 14.9. 2025
1. Čtení z proroka Izajáše 55 kapitoly:
Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. 10Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. 11Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ 12„S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. 13Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.“
Text: Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; 32je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ (Mat 13,31-32).
I.
Včera večer jsme měli v církevní škole jakési opakování základů křesťanství. Hovořili jsme o tom,že Ježíšova zvěst byla o blízkosti Božího království. „Přiblížilo se Boží království, věřte evangeliu a čiňte pokání“.
Co je to – Boží království? O jakém novém řádu to Ježíš mluví? Je prostě „boží“. Tedy jiný, než lidské pokusy o lepší stav světa a naprosto JINÉ, než jsme si zvykli a než nabízí falešné a velkohubé lidské sliby. KB je něco napříč zavedeným pořádkům tohoto světa. Tato zvěst byla především zvěstí o NADĚJI.
II.
Jakým způsobem Ježíš o Božím království mluvil? V podobenstvích. Příbězích ze všedního života. Podobenství, to je pravý opak toho, čemu se říká propaganda. Co je propaganda? Pokus co nejvíce lidí omámit a strhnout na svou stranu. Karel Čapek o propagandě říká: „"Upřímně řečeno, mám velmi nerad všechno, čemu se říká propaganda; pokládám za jednu z největších politických ohavností tohoto věku, že k násilí, jímž byli a jsou lidé a národy ovládáni hmotně, přistoupila jako poslední vymoženost dvacátého století propaganda, která ovládla lidi a národy duševně. Násilí zbavuje lidi svobody vůle; propaganda je zbavuje svobodného úsudku. Není to náhoda, že propagandu jako politickou zbraň objevily právě diktatury“.
PODOBENSTVÍ na rozdíl od propagandy nechce lidi strhnout. Podobenství je jako hádanka, kterou musím rozluštit sám za sebe. Individuálně. A když si dám tu práci a rozluštím ji, pak uvidím věci jinak, v jiném světle. A když věci uvidím jinak, pak to něco se mnou udělá, ve svém životě se posunu a spatřím věci v novém světle...
III.
Důležitá je vždycky souvislost. Předtím mluvil Ježíš o pleveli v pšenici. O tom, že je tu zlo, které, se snaží překazit dobrou setbu a jen ničit a ničit a ničit. A na základě této skutečnosti si člověk může akorát tak pozoufat: zlo je namontované všude, všechno se dá pokazit. A KDE JE JAKÁ NADĚJE?
A tady Ježíš říká: KB je jako zrnko hořčičné. Je nejmenší ze všech semínek /rozuměj tenkrát/, to je asi jako bych si dal na prst zrnko máku a ptal se lidí v zadní lavici, co vidí.... co v zadní, i v té přední. Nic!!! Ale semínko má v sobě sílu. Nenapadne nás oi tom pochybovat. Je to zázrak, ale my to máme za samozřejmé. Že ze semínka vyroste rostlina., Má to v sobě prostě zakódované. Tohle umí. Z jednoho zrnka obilí vyroste klas. Z jablečného jadérka vyroste jabloň. Z jednoho žaludu vyroste obrovský pevný dub. A v našem případě z hořčičného zrnka vyroste bylina. Ne nějaká impozantní, je to spíše něco jako křoví, tak do výše 2-3 metrů. Ale to křoví je užitečné, nese plody. K tomu ještě do něho rádi přilétají ptáci a rádi tu nacházejí útočiště. Odpočinutí ve stínu. A staví si tu rádi hnízda. Strom se stává místem bezpečí a prostředím, odkud vyletí další mláďata. Nový život. Naděje.
III.
NADĚJE. O tu jde především. Programový pesimismus je nemoc, až posedlost: „vše je špatně“. Vzpomínám na našeho pana prof. Pokorného, který říkal, že posedlost zlým je vlastně negativismus, škarohlídství (často se zlí duchové chovají velice agresivně). Ježíš zlé duchy vymítal. A přikazoval jim: umlkni a vyjdi z něj.... Umlkni a vyjdi z něj, ty, který říkáš, že vše je špatně, jednáš agresivně a nabízíš destrukci, nic pěkného.
O naději jde.
Jak si přivlastnit její pohled? Aby to obstálo v tomto světě. Ve zkouškách, které život přináší?
Asi znáte ten rozdíl mezi optimistou a pesimistou. Mluví se tu často sklenici vody, která je z půlky naplněná vodou. Optimista řekne, že je skoro plná. Pesimista , že je z půli prázdná. Na perspektivě jistě záleží........
Jenže, přiznám se , že tohle mi vždycky nepomáhá. Sám mám sklon vidět v ementálu spíš ty díry a říkám si, jestli to není jen takový fígl, programový optimismus (který může někdy štvát).
Podobenství o hořčičném zrnu nebo o jakémkoliv semínku vůbec, to je ale jiná kategorie. Bereme to jako samozřejmou věc, ale co síly je obsaženo v semínku, v jablečném jadérku, v kaštanu, v žaludu. Jak velký, mohutný strom z toho vyroste, ať si o tom myslíme cokoliv. A vyroste z toho právě to, co je tu geneticky zakódováno. Úžasný, košatý strom. Tak je to s K Bím.
IV.
Když si vezmeme ta Ježíšova pestrá podobenství, pak si všimneme, že mnoho z nich má téma spojené se zemědělstvím: setím, růstem, sklizní . Není to náhodou. Dobro to tak má. Malá semínka, přehlédnutelná, nic na první pohled šokujícího. Kdežto zlo chce něco hodně velkého a rychle. Bleskové války, bombastičnost, chce šokovat hrůzou, destrukcí, hrubou sílou. - Boží království je rozsévání. Nepozorovatelný a samozřejmý růst dobrého. Každodenní péče o to dobré. A čas. Zrání. A sklizeň plodů. Nebo přístřešek a bezpečí pro různé ptáky a ptáčata a jejich hnízda.
Vždycky, ať se děje co se děje, můžeš rozsévat. Každé nepatrné zrnko lásky, pravdy má sílu samo v sobě. Neztratí se. Zachytí se, všechna třeba ne. Ale to není na nás soudit a vůbec ne to dopředu vzdávat. A zaseté vzejde a poroste. A bude přinášet užitek, ovoce. A patří mu budoucnost. Jen je třeba nezapomenout, že k naději patří vytrvalost, dlouhý dech. Když ho ztrácíme, vracejme se ke zdrojům, z kterých lze čerpat. Boží slovo. Společenství víry. Vše krásné, dobré, čisté. Pro nás křesťany je zdrojem toho všeho sám Ježíš Kristus.
V.
Ještě zpět k té hořčici. Všední rostlina. Proč tady Ježíš nemluví třeba o hrdém a pevném cedru? Vnímám to jako něco velmi osvobodivého. V době posedlé konkurencí, tlakem na výkon být lepším a úspěšnějším a výjimečnějším....Stačí jen bytostně být. Třeba křovím na okraji pole, jako je ta hořčice. Ale ani ta není sama pro sebe a nese užitek. Teď je asi čas, abych přečetl báseň Jorga Zinka, německého teologa a básníka.
Co ti přeji
ne abys byl nejkrásnějším stromem
který stojí na zemi
ne abys rok co rok
svítil květy na každé větvi
ale abys čas od času
měl na některé větvi jeden květ
aby se tu a tam něco pěkného podařilo
aby tvé srdce někdy našlo slovo lásky
to ti přeji
přeji ti, abys byl blízko nebi
a se zemí silně spojen
aby tvůj kořen našel vodu
a tvé větve byly ve světle
abys našel oporu na pevném kmeni
a měl sílu být kmenem
pro ty, které máš nést
abys se vším, co je na tobě křivého
mohl žít na dobrém místě
a ve světle nebe
a aby se také to, co se nemohlo podařit, mohlo uplatnit,
a sukovité a nehotové na tobě a tvém díle
našlo v Boží milosti ochranu. Amen.
Přel. Boh. Vik, 2025